Fanpage Facebook: http://www.facebook.com/pages/katoskablogcz/106010276144926
Jelikož se mi hromadil spam v komentech, prošla jsem na moderovaný komenty
Vím o nefunkčních uploadech, zkusím to vše nahrát, jenom trpělivost :)

Říjen 2007

Starší články

27. října 2007 v 14:56 | Katoska |  Chaozz
Tady je pár článků z Brava a dalších....

Můj první rozhovor z Brava (1996-1997)
http://www.zshare.net/image/4483026698b43d/
http://www.zshare.net/image/4483079b7ac0cd/

Hřbitovní kvítí

26. října 2007 v 20:39 | Katoska |  Rigor Mortiz
Hřbitovní kvítí

Svíti, svíti, sluníčko svíti,
za oknem mi roste hřbitovní kvíti
Nic necítim,
sví srdce už nemám
telo taky nemám,
SAKRA ani okna nemam
Hledám prostor
SAKRA nemúžu se pohnout
ty rakvy delaj tak male
ze se nemuzu vohnout
vyslobodzení mi prináši noc,
prináši mi moc
života mam dost
v noci lezu z kripty
a otviram hroby.
Dneska je tu jeden nový.
Jeho máma brala drogy
a v huby jeho táty bylo víc piva jak
vody
v jednom se vyžily ty krvavý hody..
Synáček nikdy neznal, zlobil, byl dite
ulice
Rodiče na nej srali,
chcel jenom pomstit se....
A tak od tý doby máma nebere drogy
Když ucitila težky synáčkovy nohy..
A težký olovo, který měla v hlave.
Synáček se nikdy nehrál,
ted mačkal spoušť hravě.
A z hlavne se kourilo,
když se znova nabilo..
V tom prisel táta
a to ho asi zabilo
Klečel na kolenou
a prosil syna aby počkal
jenom chvili počkal
ale synáček mačkal.
Život mu to spackal
život byl vinník toho co udelal
hlaven si k hlave dal
a pak to dodelal
sílu sám sobe dal
vyslobedzeni byla smrt
a ted se má líp.
Komu vadí ze kcíp?
Jeho telo bude hníť
ale jemu bude líp
než o lepším zivote snít.
Pridal se k nám Rigor Mortiz
in memorial nic neciti
ale slunicko svitia my povstali sme z rakve navzdy
sme hrbitovni kviti...

Mřížka

1. října 2007 v 20:04 | Katoska |  Optické klamy
No možná nebudete veřit, ale ty čáry a čtverce jsou úplne stejné

Texty

1. října 2007 v 17:09 | Katoska |  Prago union
 Zvýřatka 
Vzpomínám…
Jsou věci,který už si nechci nikdy zopakovat,ale strach z nich se mi vrací pořád znova. Zaujmul sem obraný pozice,naučil jsem se si nestěžovat,ale najednou jsem zjistil,že už nevím,jak se zamilovat.Chlad bylo to ,co mě obklopilo a hlad po,milovat bylo to jediný co zbylo,je to tak, můžu jen doufat,že neujel mi vlak.Snad mě z toho ledu přijde někdo vysekat.Za lásku mám prej bojovat,nikdy to pro ni ale nesmím vzdát,fér,z toho jsem už vyrost,jak mám ale věřit,že mám na výběr.Co nechceš, to prej netrvá,ale když chceš,tak máš snahu.Je to oukej,nahoru a dolu jako ve výtahu,ale kotě víš,že si nemůžem bejt jistý,pravděpodobně se z toho nominálně jeden z nás do rána vyspí.Tak je to ostatně poslední dobou vždycky.Když já nevím,tak ty jistě víš,a když nevíš ty,tak vím třeba já,no a když neví ani jeden,možná není co vědět,můžem jen doufat,že to nějak svedem.Řeklas:,,Hlavně žádný plány předem",ale co takhle ještě jeden Gin s ledem a ke komu z nás jedem?

Ty víš co chci říct,já vím co chceš slyšet,možná proto jsme pořád tak tiše,jo.Rád bych ti pošeptal,co mě tíží,ale už stojím na ostrůvku a tramvaj se blíží,vím,že mě nikdo z vokna nevyhlíží.Ty spíš,protože víš,co bude až se probudíš.Zvykli jsme si nečekat,stačí nám ta krátká blízkost člověka.Jsme naučeni nechtít víc,umíme prožít chvíle bez hranic v noci,ve dne je všechno pryč,a už je nám trapný ptát se na číslo,vzpomínky na čas a na místo.Narozdíl od zábran ani to jméno nepadlo,tak bylo to,si i ty pořád tam někde.Možná si zrovna vo bar vedle,jdu tam zbytečně,ale stejně sám ve městě táhne mě to k tobě,jo.Ale zrovna tak jak den i tenhle pocit slábne,hlavně ať samota noc neovládne, hlavně ať samota noc neovládne.Je čas hrát si na lásky, i dneska vezmem duše na procházky.Jiná noc,jiná ty,podobný pocity,dotyky,těla spojený v jedno světlo,vášeň,pot.A ráno,zatím co jeden z nás spí,druhej jde ulicí a prosí ať už se z toho probudí.Chceš mě v sobě to chápu,jsme taky jenom zvířátka, hlavně ať si nezabouchnem zadní vrátka.Změna přijde,tu nemusíme honit,změna přijde kotě stejně jako vloni,přišla včera,přijde zejtra,ale co my dva teď tady?